taková jedna pusa...

kde to začalo, tam to skončilo

Rok a půl jsem H. (to je chlap) neviděla. Máme spoustu nedoříkaných věcí. Byla doba, kdy jsme se přátelili, byla doba, kdy jsme se milovali, byla doba, kdy jsme byli ticho a byla doba, kdy jsem mu v opilém vzteku napsala spoustu mnohoslovných zpráv po telefonu.

H. je malej Pirát, co mi kdysi ukradl srdce se vší parádou. Vlastně ani moc nechápu, jak se mu to povedlo. Ale potom se stalo něco... no řekněme politickýho. Začal se chovat jako přizdisráč a to mě hrozně dlouho mrzelo.

Shodou okolností jsme dnes znovu vstoupila na místo, kde jsme se kdysi poprvé políbili. Na mé bývalé pracoviště, které nás spojilo a které nás i nakonec odloučilo. Nečekala jsem, že tam bude. Ale byl. Bylo to tiché a prázdné... nezajímavé setkání.

Spoustu věcí jsme si nikdy neřekli. Já jsem mu nikdy neřekla, že mu věřím, ať už se chová jakkoliv. A on mi nikdy neřekl, že se nechová tak jak si myslim, že se chová mnohem líp než to vypadá.

A potom se rychle oblíkl a nastal zvláštní moment. Ten - teď už cizí - člověk se naklonil a políbil mě na tvář. Pokoušel se vysvtělit proč tak rychle utíká, ale já ho zarazila, protože mě to nezajímalo.

Uteklo nějakých pět hodin. Ale já tu pusu pořád na té tváři cítím. Na určité věci se nezapomíná.

Stejně jako se určité věci neodpouští.