meteorit

Uprostřed noci do prostřed hrudi, dopadlo mi cosi, cosi... cosi... nádherného... a po několika vteřinách jsem si uvědomila že to bolí... a že to bolí krásně... tak moc, že tu bolest hledám ve svém srdci, ohmatávám ji, hýčkám a snažím se jí pochopit.

Nebylo to daleko orgasmu, ten pocit...

Uprostřed noci dopadl mi na můj levý prs meteorit. Objal ho a zmačkal. V té chvíli jsem si uvědomila, že neležím sama, že vedle mne leží ještě někdo jiný, který dělá to co dělá zpoza svého snu a zpoza nesnu, majetnicky, automaticky, nevědomky. Neusnu teď chvíli a pátrám a hledám co chce on a co chci já.

O několik hodin pozdějí sedím na svém točitém křesle a všude je světlo a čas pádí a já ho nechávám spát a poprvé za tu dobu, co ho znám se na něj dívám tak jak se na své muže dívají hrdinky romatnických filmů, plné lásky a happyendu s úsměvem a potěšením, hledím na tu poklidnou spící, krásnou tvář.

A potom budík zazvoní a já si uvědomím, že nesním a že nejsem ve filmu.

On mě přece jenom šuká. Nic k sobě necítíme.

Pryč s tím!

Meteorit... tam někde, z té noci ale... zůstal... a je žhavý... udivující... překvapující. Neklidný a zneklidňující.

Dobré ráno, dobrou noc.