přišel Jindra i Krocan, i Zuřivej i Kliďas, Pidimuž i Obr, Pani na hlídání, Zajíc i Fanda, Chytrá i Blbá, Fízl i Demokrat a bůh ví kdo ještě, usadili se mi v žaludku a teď se tam hádaj.
Nasedali do mě postupně, během posledních týdnů, a zvyšovali tlak na moje slzný kanálky, bušili kolem sebe hlava ne hlava (moje hlava nehlava!) a z toho mě pak ta hlava bolela a chtělo se mi brečet.
A tak se ze mě stal papiňák.
A ten vybuch.
Proč?
Ví Bůh...
Nastává období spánku, mazání špinavou houbou popsané tabule a začátků na novo.
Tak jsem jako tady.
A co bude?
uvidíme...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat