Za oknem běží nádhernej podzim. Vždycky když jedu od někud někam, představuju si, že nejsem v tom autě, že jsem TAM v tom zlatavym lese na houbách.
Přilítl ke mně dneska orel a usedl na rameno. Je dost těžký ho unýst, zvlášť když zatíná drápy tak hluboko pod kůží. Párkrát mi klovl do levého spánku a pak usnul. Myslím, že se mnou nějakou dobu pobude.
Trest za jablko.
Tentokrát to zvládnu.Unesu ho. Ať si chrápe, ať si klove, ať si drápá.
Já prostě musím….
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat