jablko v ráji

Stále svítilo slunce. Všichni se na mě usmívali a říkali si: "To je hodná holka, taková slušná, milá, čistá, nevinná. To na ní budeme hodní. Vůbec nám nevadí, vůbec nám nepřekáží". A já brouzdala zelenou travou, a odpočívala pod stromy, a koupala se ve studánce plné křišťálové vody a za nic jsem se nestyděla a ještě jsem za to navrch dostávala plat. Malý ale přece.

Až jedné noci, dole na dvorku, uzrálo na opuštěné jabloni obrovské červené jablko. Ono totiž vždycky dřív nebo pozdějc nějaké uzraje....

Byl to temný zážitek. Asi proto, že byla všude tma. Jen nahoře, na podiu plála svíce. A vosk dopadal na černá prkna. Pokryl je jednolitou vrstvou. A strašlivě nahlas hrála muzika. A na cárech prostěradla se promítaly prapodivné obrazy. Houpu se v bocích, otírám se o těla, jsem vláčná a neskonale volná. Nad hlavou mi právě někdo promítá sto let staré porno. Nic moc rozdíl. Jen je to černobílé, němé, a místo vibrátorů použivají svíčky.

Dekadentní atmosféra.

Já tancovala. Tiskl se na mne. Ten za mnou i ten přede mnou. Ten třetí seskočil dolů a tiskl se na toho přede mnou. Všichni mě chtěli líbat. I ten čtvrtej. Pátej spí na zemi. Byla jsem jediná slepice na smetišti. A nad domem svítalo. A v nás byla tma.

Tmavá tma. Poskvrněná plavou svící v pozadí.

Byli jsme k sobě štědří. No a co. Ten jeden jediný krátký, předlouhý moment.

A já vláčná Eva... kousala jsem do jablka.

A za to se platí. Vyhnání z poklidného ráje. S tím se mělo počítat.

Zvlášť když vás pravděpodobně z poza dveří mlsně sleduje vrátný podniku. A ten to ráno hezky nahlásí kolegovi. A ten to řekne kolegyni. A ta to ještě za tepla přednese šéfovi.

A potom lavina.

A potom trest.

Za všechno se platí. Budiž.

...Stálo to za to...