už dlouho jsem neměla tak krásnou neděli
byť ještě ráno jsem měla uprostřed prsou ten hnusnej balvan, kterej signalizuje
že orel je blízko, s tim svym ostrym zobákem a neodvratnou touhou klovat mě všude možně, kde to nejvíc bolí
(depka, pro ty, kterým moje básnická licence přijde už moc "daleko" :-) )
takže postupně...
ponořená do práce
v tichu klidu a míru
nacházela jsem něco
co už dlouho hledám
v tom víru virů událostí
a dařilo se
jen na ípáku mě za tmy zprudil ten lidskej špunt na schodech
nechápu, proty jezdící schody nepustěj oboje
dopraváci zkrátka šetřej trpaslíkama, co jsou schovaný v hlubinách metra a točej klikou aby schody jezdily
dnes byl den, kdy jsem konečně po dlouhé době našla rovnováhu
a při tom nacházení
jsem bez ustání chroupala ředkvičky...
jestli v jejich pálivé slupce a bělostném, šťavnatém jádru někdo najde paralelu, jedině dobře. Já bych jí najít chtěla, ale zrovinka teď mě nic nenapadá.
Vona možná ani žádná totiž neni.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat