???

Už čtyři měsíce řeším... má mě rád? nemá mě rád? proč se mnou spí? A proč s nim spim já?

Nemám se od čeho odrazit.

Nemám se o co opřít.

Něha ano.

Emoce žádný.

Zájem žádný.

Snaha žádná.

Za poslední čtvrt roku jsem se zavřela do sexuální úlity.

Nevěřím si a nemyslím si že jsem hezká. Ani pro něj si nepřipadám hezká.

Před Vánocí jsem Ho zařadila do seznamů lidí, kterým bych měla něco dát.

Ale nevěděla jsem co. Ale nakonec jsem něco vymyslela.

On nic.

A Silvestru ani nemluvim, i když tam je to sporný.

Tak co, kurňa porád řešim?

Fakta hovoří jasně.

A vlastně mne ani tolik nebolej.

Ale jak to mám udělat? Nikoho jinýho nemam, ani nijak výrazně nechci.Nemám konkrétní důvod. Jak s evyvázat ze vztahu, který de facto vztahem nikdy ani nebyl? To co mi dává, by teoriticky mohlo být dostatečné, pokud by to bylo nějak jako... formulované. Nemám vlastně žádnej konkrétní důvod.

A přesto v tom nechci dál pokračovat.

Ale jak mu to mam jako...

... tohle já neumim... nejsem na to zvyklá. Jsem zvyklá lidi a chlapy přijímat takový jací jsou a snažit se, vkládat energii, dávat šance. Hledat to dobré. A u něj to nedalo ani tolik práce.

Je to dobrej, pěknej, zajímavej chlap.

Ach jo.

Chci se s tebou rozejít, protože si myslim, že mě nemáš rád. A takový věci už mě neba, ty jsem si odbyla, když mi bylo tolik co tobě...

jo takhle nějak mu to...

zrcadlo moc blízko

ano, v kabinkách na zkoušení hadrů je zrcadlo moc blízko, a ven se stydíte, se tam činčaj ty hubený, že jo, a vy se potřebujete podívat abyste zjistili, jestli vám to jako sedí, ale protože nevíte, jestli vám to sedí, tak se stydíte, tak se spokojíte s tim zrcadlem v tý kabince. A to je moc blízko.

nákup oblečení mne vždycky zdeptá. Zvlášť teď, kdy mi na těle během pár týdnů jak kouzlem naskočila závratná kila navíc.

Zrcadlo je moc blízko.

Ležíte tváří v tvář a snažíte se v té Jeho najít svůj odraz. Nenacházíte ho. Nevydolujete ho z něj. Chtěla bych vědět, jak mě vidí. Jsem nejistá, zranitelná. Všechno je vlastně dobrý, ale nejasný. To my ženský nemáme rády. Jsme schopné přijmout fakta, ale nejistota je mor na naše sebevědomí.

Zrcadlo je moc blízko. Možná je můj odraz v tom, jak mě hladí po rameni.

Anebo taky ne.

Třeba je tak prostě zvyklý hladit věci, které se zrovna nacházejí ve stejné posteli jako on.

Zrcadlo je moc blízko, ale je přes něj přehozený nějaký prostěradlo či co.

A to, ve kterém můj odraz skutečně je... tak před tím radši zavírám oči.

co dělat když je Štědrý den

ráno se probudit a neprobudit Ho.

ještě chvíli se tulit.

pozdravit ježíška tím nejježíškovatějším způsobem.

milovat se.

neposkvrněnost neexistuje... anebo je dost nudná a prázdná.

jít domů do domova.

uklidit bengál který tu je po balení darů (ale to se mi nechce, asi až zejtra, dneska to eště vydržim)

lehnout si a hrát si, že je normál den.

něžně sbalit dárky pro drahé do baťůžku a jít za maminkou a tatínkem.

obejmout babičku.

těšit se až udělaj jůůůůůůůůůůůůůůůůů, když rozbalej dárky.

udělat jůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů... až rozbalím dárky od nich.

jsem uprostřed Štědrýho dne a myslím, že bude opravdu krásnej.

už se těším na večer.

taková jedna pusa...

kde to začalo, tam to skončilo

Rok a půl jsem H. (to je chlap) neviděla. Máme spoustu nedoříkaných věcí. Byla doba, kdy jsme se přátelili, byla doba, kdy jsme se milovali, byla doba, kdy jsme byli ticho a byla doba, kdy jsem mu v opilém vzteku napsala spoustu mnohoslovných zpráv po telefonu.

H. je malej Pirát, co mi kdysi ukradl srdce se vší parádou. Vlastně ani moc nechápu, jak se mu to povedlo. Ale potom se stalo něco... no řekněme politickýho. Začal se chovat jako přizdisráč a to mě hrozně dlouho mrzelo.

Shodou okolností jsme dnes znovu vstoupila na místo, kde jsme se kdysi poprvé políbili. Na mé bývalé pracoviště, které nás spojilo a které nás i nakonec odloučilo. Nečekala jsem, že tam bude. Ale byl. Bylo to tiché a prázdné... nezajímavé setkání.

Spoustu věcí jsme si nikdy neřekli. Já jsem mu nikdy neřekla, že mu věřím, ať už se chová jakkoliv. A on mi nikdy neřekl, že se nechová tak jak si myslim, že se chová mnohem líp než to vypadá.

A potom se rychle oblíkl a nastal zvláštní moment. Ten - teď už cizí - člověk se naklonil a políbil mě na tvář. Pokoušel se vysvtělit proč tak rychle utíká, ale já ho zarazila, protože mě to nezajímalo.

Uteklo nějakých pět hodin. Ale já tu pusu pořád na té tváři cítím. Na určité věci se nezapomíná.

Stejně jako se určité věci neodpouští.

Odkud jsme se to jen vzali...

... tehdá, jak jsme se "vzali"...

zrodili jsme se z medoviny?

Jsme zlataví a vláční, sladcí a mírně opojní. Lepkaví a tiší.

... spokojení...

občas by člověk potřeboval gumu...

... sám na sebe...

je to takovej ten pocit, že je vás nějak moc všude. Pořád si něco myslíte, pořád máte na něco názor, pořád něco řikáte. A není to jen to. Je to takový celkový, ten pocit.

Už pár dnů se toho nějak nemůžu zbavit. Pocitu, že by mě mělo být míň.

Nějak se trochu ugumovat.

Sama od sebe si odpočinout.

A nedělat si takové naděje. Ve všech oblastech.

Fňuk.

zase tak

... nemám vůbec žádný důvod. Snad jenom že mám muže čím dál radši. Tenhle vztah je jinej než ty před tím. Od začátku v něj nevěřim. Od začátku čekám konec, aniž bych sama věděla, co to se mnou udělá.



Žárlím... vlastně ne... je to taková rezignace, otázka času, kdy se to stane.



Nějak mě ty minulí chlapi porouchali.



Vzali mi víru.



A to je k nasrání.



Už je mi zase z toho smutno, aniž bych měla důvod. To jen tak, preventivně.



To je děs. Vždycky jsem byla důvěřivá, silná a neochvějná a konce mě zaskočily tak či onak.



A teď todle...



brrrrr